Mapa stránek
387 991 123
Dříteň 153, 373 51

Vyhledat v textu

Únor - březen 2014

 

 Sv. Valentýn

       

                      Svatý Valentýn

-se slaví v každoročně 14. února jako svátek lásky a náklonnosti mezi partnery.

Je to den, kdy se tradičně posílají dárky, květiny, cukrovinky pohlednice s tematikou stylizovaného srdce jako symbolu lásky.

Legenda také říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Claudius II., vládce Říma, zakazoval svým vojákům, aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje.

 Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen a později popraven 14. února vznikl romantický svátek, který je nyní slaven.

 

 

Svatý Valentin byl pravděpodobně katolický kněz, biskup, který roku 269 zemřel mučednickou smrtí.

 

Není přesně známo, kdy byl svatořečen, stalo se tak v raném středověku, protože je zapsán ve Zlaté legendě ze 13. století a v chrámových kalendářích 14. století, včetně českých.

 

 V římském martyrologiu se jeho svátek slaví 14. února. Kolem životopisu tohoto světce panují nejasnosti, existují dvě legendy, nejspíše se v nich prolínají životy dvou stejnojmenných světců.

 

 

 

MASOPUST

 

Co to vlastně je?

 

Masopust (či karneval) je třídenní svátek, jakož i slavnostní období mezi Vánocemi a Postní dobou. Zatímco jeho počátek, který nastává po svátku Tří králů (6. ledna) má pevné datum, tak jeho konec je závislý na datu Velikonoc a končí tak v rozmezí od poloviny února do počátku března. Masopust vychází především z římského náboženství, které s předjařím spojovalo vegetační a plodností božstva jako je Bakchus.

 

Masopust představoval období hodování a veselí mezi dvěma postními dobami. Během něj probíhaly taneční zábavy, zabijačky a také svatby. Vrcholí posledním čtvrtkem tohoto období, zvaným Tučný čtvrtek, spojeným se zabijačkou a hostinou. Poslední tři dny, tedy masopustní neděle, pondělí a úterý jsou nazývány končiny, ostatky, fašank či přímo masopust, se konají různé rituální úkony, průvod masek, scénické výstupy a končí taneční zábavou. Název karneval je synonymem masopustu (z italského carnevale, vlastně "maso pryč").

 

 

Síla lidskosti

 

Dne 4.února se 8. a 9.třída zúčastnily promítání filmu Síla lidskosti v Multikině Cinestar.

Síla lidskosti je dokumentární film, který vypráví příběh Nicholase Wintona, zachránce 669 židovských dětí během nacistické okupace z Československa.  Přes hranice hitlerovského Německa se mu podařilo přepravit děti do Velké Británie, kde už na ně čekali nové rodiny. O svém velkém činu mlčel 50 let, nevěděla to ani jeho manželka Grete, dokud se nerozhodla roku 1988 k velkému úklidu celého domu.

Během úklidu nalezla kufr. V kufru byly snímky dětí, které přežily, ale i těch, které to štěstí neměly. Byly tam dokumenty o tom, jaké překážky musel Nicholas Winton překonávat, co všechno musel pro záchranu dětí udělat. Byly tam neodkladné telegramy, povolení orazítkovaná německou okupační správou, informace, zda se vlak vypravit podařilo, nebo zda byl odjezd odložen, ale hlavně tam Grete našla seznam všech 669 zachráněných dětí.

Až do roku 1988 žádné ze zachráněných dětí nevědělo, komu vlastně vděčí za záchranu svého života. Většina rodičů zahynula během války a nemohla dětem prozradit, jak se dostaly do Anglie. Na oficiálních formulářích a žádostech vystupovala jenom jakási organizace British Committee for Refugees from Czechoslovakia – Children´s section. To byla organizace, kterou naoko založil Winton, a nikdo o ní nic bližšího nevěděl. Prostě pro děti, dnes již osmdesátileté, to byla nějaká velká organizace podobná Červenému kříži, která jim pomohla dostat se do Británie. Nikdo by se už nikdy nic nedozvěděl, kdyby Grete nenašla v roce 1988 na půdě ten zapomenutý kufr s knihou výstřižků a dalšími dokumenty.

Grete oslovila Dr. Maxwellovou, přední britskou odbornici na problematiku holocaustu, kterou příběh velmi zaujal. Grete ji poprosila, zda by se nepokusila některé z Wintonových dětí najít. Dr. Maxwellová se rozhodla napsat na všech 669 adres z Wintonova seznamu. Byly to adresy rodin, které adoptovaly děti a byly staré šedesát let. K obrovskému překvapení Dr. Maxwellová dostala kolem 150 odpovědí a prvních šedesát Wintonových dětí. Poté se ještě obrátila Dr. Maxwellová na britskou televizní stanici BBC, aby jí pomohla najít další děti. Moderátorka pořadu „That´s life – To je život“ Esther Rantzenová dostala nápad pozvat Wintona a zachráněné děti do studia.
Neřekla však nikomu, co se bude dít. Winton se domníval, že půjde o pořad zabývající se aktivním stářím a že ho pozvali kvůli jeho bohaté dobročinné činnosti. Postavil totiž několik seniorských center kolem Londýna, jedno z nich nese jeho jméno – Wintonův dům.

Během pořadu však vyšlo najevo, že ti diváci kolem jsou lidé, jimž kdysi zachránil život. Obrovské vlně emocí, která následovala, málokdo dokázal vzdorovat. Winton se rozplakal a rozplakali se i všichni kolem něho. Jako první mu byla představena spisovatelka Věra Gissingová, která odešla do Británie i se svou sestrou. Hned poté se moderátorka zeptala, zda je ve studiu ještě někdo další, kdo vděčí Nicholasu Wintonovi za svůj život, v tu chvíli se zvedl naprosto celý sál……

Film tvá 63 min a je velmi poutavý. I když jsme si většina z nás před začátkem myslela, že to bude blbost, která nás nebude zajímat, stejně jako jiné dokumenty, nakonec nás příběh opravdu zaujal. Příběh byl poučný a velmi zajímavý, opět si každý odnesl nové informace a znalosti.

Film nás taky inspiroval k podepsání petice, aby N. Winton dostal Nobelovu cenu za mír. Petici s padesáti podpisy žáků a učitelů jsme odeslali a budeme netrpělivě čekat, jak vše dopadne.

 

Připravila: Kristina Uhrová, 8. třída


 



 

 

 


 

 
 
# owl v2